Američanka v Olomouci

Dnes ráno v autobuse, Američanka co už prožila více než půl života v Evropě:

Já jsem se narodila v New Yorku, ale vyrůstala jsem v Kalifornii.
A co mne přivedlo do Evropy? Tak trochu idealizmus, po pádu Berlínské zdi jsem chtěla vidět lidi, kteří toužili po svobodě, a chtěla jsem být užitečná. A tak jsem přijela do Německa. Naučila jsem se rusky, polsky, trochu česky, ale mezi polštinou a češtinou je asi milión rozdílů, a já jsem si v hlavě udělala takový slovanský guláš. A tak jsem si chtěla v těch jazycích udělat pořádek, srovnat si je vedle sebe. A lidé mi řekli: Olomouc! To je krásné historické město, druhé v počtu památek po Praze, a jsou tam lidé, co mají dobré srdce!

Já jsem příšla do Olomouce na jaře, a tehdy ještě lidé pěstovali před domy růže, a celá Olomouc voněla květinami. A to bylo něco úžasného, to já jsem tehdy předtím zažila jenom na Havajách. Mně se tady moc líbilo, ale lidi říkali: "Jo! Možná, pokud jste cizinec!" A to mně tady mrzí, že si lidé neuvědomují, co tady mají.

Lidé rádi jezdí do ciziny, a pak o ní říkají nehezké věci. I o Americe. Byly doby, kdy jsem se styděla říkat, že jsem Američanka.

Alfa-kvantová lingvistika

Je všeobecně známo, že aspekty kvantové teorie pronikají do našich každodenních životů, a to od témat jako je spintronika, biotronika či psychotronika k biorezonanci buněk a harmonickým biofrekvencím buněk.

Moderní medicína všechny tyto nové směry vývoje cíleně ignoruje a pokračuje v ovládání světa přes kartely farmaceutických firem, které nás udržují poklidné a ve snadno ovladatelném tranzu pomocí antibiotik a antihistaminik a jiných toxických chemických látek jako je dihydrát kyslíku!

Nově objevená teorie nalezla, že slova ve starořečtině, která obsahují magickou dvojkombinaci základního Písmene Alfa (všeprvopočátek, základní energie a frekvence Stvořitele), jsou rodu ženského, tj. vyzařuje z nich energie spojena s entitou Gaia, a zároveň jde o průsečik kvantové mechaniky a lingvistiky, která takto nově přechází pod přírodovědné obory.

Tato teorie funguje, sám znám několik slov, která obsahují dvě písmena Alfa (jako např. právě Γαiα, Gaia), a jsou rodu ženského, a pár mých přátel to taky vyzkoušelo a funguje to i na nich. Tisíce děkovných dopisů a objednávek našeho nového přístroje epsilon-BioWave3, který se skládá ze Slovníku starořeckého a radiofrekvenčního biorezonátoru, který na každé stránce slovníku nalezne tato tzv. double-Alfa slova. Zaměřením delta-paprsku^TM (echolokační zařízení fungující na kvantovém principu superpozice ultrazvuku a neviditelného infračerveného záření) na tato dvojtě magická slova dojde k ropztylu Alfa částic (objevil a používal již Angličan a Novozélanďan Sir R. Rutherford, nositel Nobelovy ceny!) blahodárné životní energie a dále průchodem odražené parciální s-vlny tkání dochází k její rezonanční absorpci [1] a tedy hojivým účinkům, které pomáhají od lupénky po leukémii (LL quantum healing). Už žádné pití pí-vody, přejídání se sladkými homeopatiky, dost dlouhých nudných seancí na Biorezonanci! [2]
Neváhejte, objednávejte! Tisíce děkovných dopisů.
Lidé, bděte!

[1] https://www.britannica.com/…/Relation-between-electricity-a…
[2] www.bicom-optima.cz/‎

PS: tímto textem se nechci nikoho osobně dotknout, spíše si i sám sobě poukazuji na to, jak snadné je uvěřit něčemu, co si člověk může těžko věrohodně doložit či rozeznat v rámci svého vzdělání či sociální bubliny, a zjistit, co je nesmysl a co reálná metoda.

Nechci zahazovat bylinky, lidský faktor v léčbě, hřejivou ruku, preferovat zelený prášek místo dostatku spánku. Ale každý to spektrum máme jiné, jsme jiní a máme jinou zkušenosti, která nás utvářela. Nejsme jen lidé racionální. Toužíme po přesahu. Jen je problém, když jde do tuhého a o život. S homeopatiky a boji proti očkování aj. to mám horší, ale sám současně nedokážu sobě či jiným najít příslušné srovnávací studie, historická fakta, čísla, a snažit se přímět lidi, kteří ze svého nejlepšího přesvědčení a opravdové a ryzí zkušenosti "ví", že "to (ne)funguje", aby se alespoň zamysleli, že několik konkrétních zkušeností (jakkoli osobně silných) spolu se selektivní pamětí, náhodnou korelací, statistickým efektem placeba či návratu k průměru (samouzdravení) není srovnatelné s širokou populační studií, a není tedy důkazem (ne)účinku...

Šarlatánské metody vysvětlující princip čehosi holými bláboly by snad naučit rozpoznávat šlo. Kartářka je nakonec třeba spíše dobrý psycholog. Současně, kde si ale můžu konkrétně doložit, že daný lék tzv. západní medicíny funguje? V dneční době přece nevěříme vládě, kontrolním úřadům, ani mezinárodní zdravotnické organizaci? Ale zase odtud potud: ATB fungují (než vznikly rezistentní kmeny:) např na Petriho misce, chtěl bych vidět obdobu studie s homeopatiky... Tak o čem lze pochybovat, a o čem ne? Lze argumentovat proti víře v homeopatii důvěrou ve vědu, kterou je však složité dokládat, články jsou na placených serverech, a je jich tolik a stojí takové úsilí se jimi prokousat? Tvrzení pro tvrzení?? Jak funguje televize? A jak funguje Zyrtec? A byli lidé opravdu na Měsíci? A co na to Jan Tleskač? A lze lidem brát víru a přesvědčení? Jak hladový uvěří sytému?
Prostě nevím, jak dát sobě a lidem v dnešním světě plném "informací" a zaručených postupů nějaké vodítko...

JAKKOLI, hlavní je po tom všem jít společně na pivo:)

Sebezpytná

Dnes ráno jsem si doma četl u čaje maily. Jindy jsem si zase čítával maily cestou v tramvaji. Teď už takový kretén nejsem, jsem zase úplně jiný kretén. A zdá se mi, že cílem mého života jest odhalovat v sobě aktuálního kreténa a učit se, jak se mu vyhnout.

Moje babička Marie

Marie Dvořáková, 1934-2016

Jedna z mála fotek, kde se babička usmívá.

Mohlo tohle děvčátko vědět, co je v životě čeká?

Když jí bylo pět, začala válka, a když skončila, nedobrovolně se musela s rodiči odstěhovat z milovaných Tršic do vysídleného pohraničí v Polomi, kde šel její otec-rolník zkusit štestí, místo kterého už v časných padesátých letech podlehl cirhóze.
Nedobrovolný sňatek, dvě děti, rozvod, práce v podniku na maloměstě, úraz, následky, normalizace. Ale stále s námi, svými dětmi a vnoučaty, a tedy stále v nás.

Babiččini rodiče se brali ještě ve dvacátých letech.

Na fotce se svým starším bratrem Jendou. Oba jsou již mrtvi.
Jak asi běhali, hráli si spolu, mluvili? Jakou měli postýlku, a v kolik ráno vstávali?

Čas, čas, čas...běží, a nelze zastavit.
Kdysi byla babička malou holčičkou své maminky, třeba jako asi tolikrát na návštěvě u své babičky v Kyselovicích.

Dnes jsou mé děti také takovou malou holčičkou a chlapečkem mne a mé ženy.

Jednou i já budu mrtev.

A jednou budou mrtvy i mé děti.

V časech, které si nepředstavím.

Jak dvojtě může nám být vše po smrti jedno, a zároveň zoufalo z nadiktované nevědomosti a neschopnosti k dalšímu cokoli dodat.
Jak možno oscilovat mezi klidem a existenciálním strachem, hlava div nerozskočit se vedví z nemožnosti s tím cokoli konkrétního udělat.
Snad jen to zde nějak nepromarnit, ale jak? Anebo doufat že třeba smrt bude vysvobozením z těžkého údělu konců našich dní.

Ale děti našich dětí tu budou dál. Dál zase na svou chvíli, se svou šancí a údělem prožít si stejné radosti a bolesti. A snad i posunout svět kousem někam dál. Ne nutně cestou na Mars, ale laskavostí k druhým.
A možná se budou stejně nostalgicky probírat našimi fotkami, zachovají-li se, a bude-li budoucí zřízení nakloněno rozjímání.
Možná ne, to nám bude jedno. Koloběh života to nezmění a nezastaví.

Po pár generacích už nezbyde nikdo, kdo by poznal naši tvář na staré žloutnoucí fotografii, jako zástup sestřenic na babiččině svatební fotografii.

Jak by svět vypadal, kdybychom denně konfrontovali tuto naši nevyhnutelnou insignifikanci? Křičel bych na své děti? Peskoval pejskaře? Co bych vlastně dělal? A lze tomuto každodenně vůbeč čelit? Pomněme však občas aspoň na chvíli naši konečnost, marnost, a že jsme zde na světě jen na krátkou návštěvu.
Babička zde byla téměř třicet tisíc dnů.

Naši potomci a to, co předáme našim dětem, na světě přetrvá.
Možná triviální to závěr, ale pravda je občas velmi jednoduchá.

Děkuji, babičko, že jsi byla a žila.

Kutil Tím, kutil Tamtím

Vůně pilin a maziva
Vysmátý mladíček v oddělení nářadí vnutí pětatřicetiletými ajťákovi, co ho žena vyhnala do kutilshopu, aby konečně přišrouboval poličku v kuchyni, a kterej viděl vrtání naposledy ve čtrnácti u fotra, než jim zmizel z očí na intr výběrovýho gypmlu, místo základní a zcela postačující shitvrtačky alespoň blekdekra anebo rovnou boschku: "No, a tady se to dá i dát za opasek..." (což si ajťák v životě nelajzne), "...a má to větší točivej moment..." (čehož nikdy nevyužije). K tomu sada kvalitních vrtáčků do zdiva i dřeva, bity k sadě nářadí, a jede se domů s pocitem, že se asi fakt na starý kolena stal kutilem. Ajťák doma poctivě nabije oba akumulátory vrtačky, a nástroj v akci za tři litry vytáhne tak jednou za rok, když to na něm vyškemrá synek, aby mu ukázat tu vopravdickou, anebo o Vánocích při navrtávání stromečku, s kterým mu pak stejně musí pomoct soused.

Skydda Högt
Ikea je pak zase místo, kde vyznavači švědských koulí a levné bezedné kávy potkávají dvacetileté páry, které si v rámci předzásnubního oťukávání vzájemně dokazují praktičnost a prostorovou představivost na výběru pohovek do pěti tisíc, kterými zabydlují první společný podnájem v garsonce, kam utekli před rodiči. Až přijdou reálné problémy a děcka, ukáže se, že umění je spíše najít ženskou, která nebude vybírat lustr do ložnice na tři návštěvy, a naopak zase chlapa, který se nezalekne montování tří postelí, když se společně ani napodruhé netrefí do tloušťky matrace či dimenze místnosti i se započtením prostoru na výsuvné šuplíky, a pak nejlépe takového, který se už narodil s mozoly od imbusů. Kolik krásně vybavených kuchyňských linek, ložnic, kancelářských koutečků, dětských pokojíčků, a rozvodů.

Pane, z toho titulu, prezidente,

každý si občas potřebuje ventilovat své komplexy, ale činí-li tak president republiky živě z rádia v rámci tradice Hovorů z Lán, je to smutné. President by měl jít příkladem, a tak je neomluvitelné, mluví-li jako hulvát. Z následných reakcí Hradu je zřejmé, že nejste schopen sebekritiky ani omluvy. Nejste tak presidentem dolních deseti milionů, jak jste s oblibou tvrdil, ale toliko jednoho dolního člověka, totiž Vás. Toto však také můžete činit nejlépe sám třeba zase někde v chaloupce na Vysočině. Zauvažujte o tom, prosím. Váš nevolič

Anatomie vědecké konference

Vítající proděkan pro studijní záležitosti či zahraniční styky

Talk dostal přidělen od děkana, který odjel pracovně na Maledivy. V nikým neposlouchaném talku všem vysvětlí, že snad není třeba zdůrazňovat důležitost vaší specializace, nicméně všem přežvýká triviální fakta o oboru, která si o zkaženém víkendu nastudoval na wikipedii. S falešnou lítostí vám oznámí, že má, jak jistě chápete, nabitý program, a že se tedy konference osobně bohužel nezúčastní. Když máte štěstí, promluví podobně ještě i místopředseda místní akademie věd či emeritní profesor, alespoň jeden z nich s nesnesitelným přízvukem.

Konferenční Italka

(nezaměňovat s běžnou Italkou obecnou) Hojná, na každé konferenci alespoň jedna. Táhne jí na 40, ale nevypadá na to, velmi dobře oblečená, udržovaná, svobodná a bezdětná. Věda je jí dětmi. Pečlivá, vede si zápisky, a živou gestikulací při konverzaci s kolegy ve vědeckém světě si nadále udržuje dobrý pocit z postavení a respektu. Jen občas večer na hotelu ji chytají deprese, jestli stihne děti. Problém vyřeší nová kabelka od Armaniho.

Konferenční manželka

Pěstěná američanka po čtyřicítce s okázalými prsteny, romantickým bolerkem a na podpadcích svých nových úžasných evropských botiček, které by v Bostonu nesehnala. Zdvořilé úsměvy k manželovým kolegům, fráze, jak je Evropou nadšená, a po korzu na welcome drinku se na další dny odebere nakupovat do galerií. Pak ještě možná vytáhne manžela do opery, než zase dojde na conference dinner. Případně též s dospívající dcerou, která pořád aktualizuje svůj facebook status na posledním iPhone6. Následuje lehčí turné po Evropě za manželovy nalítané míle.

Konferenční session leader

Hubený, v manažerské košili, s lehkými šedinami. Potěšen příležitostí a možností psát proceedings z jeho working group, a zejména přednést resumé na plenárním zasedání posledního dne (které půlka lidí nebude poslouchat či bude na cestě domů). Vždycky se dobře učil a maminka z něj měla radost. Pečlivostí to dotáhl daleko, a před koncem každého talku si připravuje povinný dotaz na spíkra, kdyby publikum jako již tradičně nemělo.

Trapnosti hledání témat u vína s profesorem na welcome drinku

Po několika zdvořilých frázích, co kdo dělá (naprosto se nechytáte, co všechno stíhá on), jak vypadá financování vědy ve vaší zemi, a ve kterých laborkách jste oba kdysi byli, už skoro přichází ta oboustranně úlevná chvíle, kdy byste se mohli šťastně propustit a jít si pro další drink či poslední sandwich s prosciuttem, ale v tom se nachomýtne váš kolega a zapřede další beznadějně neukončitelný hovor na repetitivní témata.

Kolega, který to někam dotáhne

Dává pozor, a narozdíl od vás zásadně nesjíždí maily, zprávy ani facebook. Mluví o své vlastní analýze a na welcome drinku diskutuje s teoretikem, zatímco vy v lepším případě balíte zastydlé Polky u piva. Potkali jste se před pár lety na letní škole, on za pár let bude session leaderem, a vy stále tam, kde jste nyní.

Kolegu, který je na tom o poznání hůře než vy

zase blahosklonně zasvěcujete do toho mála, co víte, a dáváte k dobru poslední špeky z oboru či historky o profesorech. Celou konferenci se mu budete vyhýbat, nebo ji naopak oddaně strávíte po jeho boku.

Conference dinner

Mučivé očekávání toho, s kým zase skončíte u stolu. Dánský kolega se svou komunikativní přítelkyní, nemluvní Japonci s plachými manželkami. Ta pěkná francouzska zas sedí s tím německým postdokem. Místní specialitky v místní restaurační chloubě. Nakonec se to rozjede, když začne na cimbálku pařit francouzský profesor s rumunskou doktorandkou. Nakonec noční cesta neznámým městem zpět do předraženého hotelu, který byste si sami nikdy nemohli dovolit, abyste ráno poslouchali, jak u snídaně někdo dělá po telefonu transakce za miliony.

Doktorand z Ruska

V průběhu coffee breaks zásadně nepije kávu, ale černý čaj. Má neodvážnou košili, džíny, ale extravagantní boty. Neví, jak s ostatními zapříst hovor, dokud jej nezachrání doktorand z Kazachstánu či rusky mluvící profesor z americké univerzity. Na welcome drinku sní kaviárový sandwich i s citrónovou kůrou.

Kolega, který to někam dotáhl

Zasněně vzpomínáte na časy, kdy jste nastoupili do stejné laborky. On už teď má vlastní grant a studenty, na které se jen blbě usmíváte.

Sabbatical profesor

Evropské léto přežívá na konferenční stravě, ale špatná káva z várnic a endemické sladkosti mu nevadí. Jeho manželce zatím doma nezbývá než se angažovat v kostelním sboru a sadit begónie.

Organizátor

už přemýšlí, kde konferenci udělat příště, nebyl například ještě ve Vientamu. Lituje, že setkání probíhají jen každé dva roky.

The British guy

Může mluvit o největším hovnu, ale podá to tak skvěle a s humorem, že mu to všichni žerou. Jen nikdo nerozumí jeho vtípkům na slajdech – extraktům z komiksu Peanuts.

The guy with the most annoying accent

má samozřejmě nejvíce nahlas a přesaturovaný mikrofon, takže u toho ani nejdou číst lidovky natož dodělávat vlastní slajdy. Je to samozřejmě Ital, Španěl či Řek. Zásadně akcentuje anglická slova s minimálním význam, tedy členy, pomocná slovesa a spojky.

The weird guy

Tetovaný, tlustej nebo super krátkozraký a kouká na tabuli malým dalkohledem. Je vám ho líto, zároveň se modlíte, abyste tak taky neskončili.

The nerd guy

V motorkářské bundě, punkových botách a v tričku s Metallicou. Na laptopu od AlienWare má samolepku s logem svého experimentu a na pozadí obrázek z Bigbang Theory. Jinak se s ním skvěle chlastá, takže ráno málem nestihnete session se svým vlastním talkem.

The Professor

Profík. Guru oboru. Je mu u prdele, že má konferenční visačku naopak a není vidět jeho jméno. Nikdo se mu to neodváží říct, a každý ho stejně zná. Stroj na články. Hned po vašem talku vás odchytne, a o coffee breaku se tak nestihnete ani vychcat. On nechčije nikdy. On je dokonalý. On je Bůh. Nevyhnete se mu ani za rok.

Vyčůránek

Aneb správce sítě na vašem rodném institutu. Cestuje však po vědeckých konferencích a dietami splácí chatu. Chlastá totiž s docentem, který rozděluje prachy na dobíhajícím grantu, který se musí utratit.

Skupinoví monolingvisté

Nejčastěji Italové, Francouzi, Němci či Španělé. Chumel doktorandů a postgraduálů vyznačující se společným jazykem a nulovou ochotou přejít do angličtiny či vás pustit mezi svůj bujarý smích přes kordón svých zad.

Konferenční záchodky

Je neuvěřitelné, jaká prasata dovedou vědci být. Všude smrad, mokro a ubrousky. Korejský kolega, s kterým jste si minulou přestávku podali ruku, právě smrká do umyvadla.

Telefon je vůbec skvělá věc

V ruce s ním se dá s náležitě důležitým výrazem omluvně odejít ze sálu i uprostřed posledního talku sekce k již cinkajícím talířkům na coffee break, ukořistit ty nejlepší koláčky a být první ve frontě na kafe.

Rodinný typ

O přestávkách skypuje se svými dětmi od kavárenských stolečků na chodbě a na hotelu už má pro děti nakoupeny Mozartovy koule či matrjošky.

Free afternoon

Vědci si volný čas neumí organizovat a vlastně ani představit. Proto je pro ně připravena návštěva galerie, prohlídka historického města či plavba lodí. Nezbývá, než se zase vyfiknout a ladit k manželce, a počas výkladu o císaři či skladateli, který v tomto domě jednou přenocoval, stejně přemýšlet o nesouladu naměřených dat s vaší teoretickou předpovědí.

Ještě cesta tam

Už na letišti je jasné, že nekteří lidé mají stejný cíl jako vy, majíce konferenční baťůžky z minulých ročníků. Též ze zombíků od snídaně v hotelu se nakonec vyklubou autoři článku, který vás předstihl se stejným výsledkem v recenzovaném časopise.

Welcome drink není večeře

a lososové jednohubky či croissanty s párečky hlad fakt nespraví. Organizátoři a konferenční sekce univerzit by to už snad konečně mohly pochopit. Stejně jako fakt, že po obědě v místní menze by se mělo začínat coffee breakem, nikoli hodinovým talkem shrnujícím vývoj oboru za poslední dva roky.

Hotelový pokoj

Váš hotel je tím nejvzdálenějším od conference venue, takže jste museli odzoomovat mapku, abyste ho vůbec našli. Nikdy jste nepochopili francouzský způsob stlaní, případně absenci stropního svítidla, jež se marně snaží nahradit lampičky na nočních stolcích. Hotelovým wifi filmy fakt stahovat nejde, naštěstí aspoň zrovna funguje, když v jednu ráno potřebujete nahrát na agendu svůj talk. Budíček na sedm a spát. V noci vás někdo naštěstí vzbudí jen dvakrát, poprvé návrat nějaké opilé party za zvuků hádky, sexu či čeho, a pak už jen v půl čtvrté jasné zvracení v sousední koupelně. No co byste chtěli za sto éček za noc.

The unlucky guy

Má první ranní talk po konferenční večeři, kde se všichni zřídili tak, že by přišli pozdě i kdyby se začínalo v devět jako vždy, nicméně programový skluz se musí dohánět, a v 8:30 tak náš smutný spíkr hledí do poloprázdného sálu, zatímco jemu samotnému se začíná chtít nutně na toaletu zrovna když mu dávají mikrofon do klopy.

Všechno dobrý

Nakonec to vlastně bylo prima, dohodli jste spolupráci a výměnný program s menší laborkou v Portugalsku, a dodělali korekce k článku s Italským kolegou, které by po skypeu trvaly týden. Jednu session jste se dokonce i usmívali a dívali po ostatních, to když se mluvilo o jediném tématu, které dobře znáte. V průběhu workshop summary si už všichni jenom čtou maily a kontrolují odjezdy vlaků. Všechno uběhlo tak nějak rychle, a je na čase vrátit se zpět domů k české MHD a ksichtům v tramvaji. Nereálně si slibujete, že si sem někdy budete muset zajet i s rodinou.

Doma nejlíp

Dva sebevěmí alfa čtyřicátníci si nejdríve na peróně líčí, jak je serou vlastní ženy a jak se s ní kdo dohádal a dcerou pak jel kamsi taxíkem. U hostesky Leo expresu Jany laškovně zjišťují, zda je slečna či paní. Hajzlpapír na příděl na jinak čistých záchodcích v Břeclavi. “Chcete rači jěště trochu..?” a já jsem jen rád, že to jako v jednom starém vtipu není na váhu. Případně návrat přes Ryzuni a agónie z hlášení gympláckou angličtinou že jako “Dír pchesindžrs, plís dů not kíp jór bagidž anetendit...”. Welcome back to the Czech Republic!