LHC: both beams circulating, Nov 23rd 2009

 

Ráno beach volleyball na Pankráci, studená sprcha, banka, rehabilitace, oběd, práce, sprint v bouřce na zastávku, Anděl, bazén, sauna, a unavený, leč spokojený, návrat domů:)

 
Já na tom dělám...

Oprava fasády v Tróji

Pan doktor Veselý

Asi před měsícem jsem si zašel na svou oblíbenou polikliniku na krční. "Pan doktor tu není." "Dnes neordinuje?" "Ne, on zemřel..." Studená sprcha. Ještě před pár dny jsem jej viděl na chodbách, svým trošku kyselým výrazem zval pacienty do ordinace, a vždy se se mnou loučil slovy: "Nebojte, to vyléčíme!". Je to zvláštní pocit, že jej už nikdy neuvidím. V ordinaci mi dával k nahlédnutí knížky, které používal, a podle kterých se zčásti asi spoustu věcí v Německu naučil. Trošku od rány, ale přímý, rozhodný a s jasným cílem: pomoci paciantovi a člověku. Hledal jsem někde fotografii pana Jaroslava Veselého, ale našel jsem jen odkaz na webu, kde jej nějaká pacientka kritizovala, shodou okolností právě v den, kdy zemřel. Je mi po něm smutno, po něm i za něj, bylo mu jen dvaapadesát. Čest jeho památce.

Praha, Muzejní noc 2009 

Rotation II

 

Prague muzeum night, June 20th 2009, Viničná ulice, waiting for the Muzeum of Human.

Vejce a my

Kdo háže vejci po komkoli, nevyjadřuje svým aktem malost jeho, nýbrž malost svou, neb bojuje proti jeho neslušnosti neslušností jinou. Dokud lidé sami budou nízcí a chovat se jako na fotbale, bude stejná i naše politická scéna. Kdo z nás by si po sobě nechal za své chyby třeba v práci házet vejci? Jak by se komukoli líbilo, kdyby se po něm lidé vozili ze sportu a pro dobrý pocit odplaty a falešného povyšování? Ale my si zřejmě raději dále budeme dupat po bábovičkách.
Ten, jenž rozhodně není stoupencem strany, jejíž člen byl hlavním terčem, a jenž také před lety jednou vejcem hodil a ví, že to nic nevyřešilo.

 

 

Hlavní nádraží v Praze. Davy lidí čekají pod vhodně umístěnými světelnými tabulemi na informace o nástupišti, a bezděčně tak blokují hlavní průchod k nástupištím. Vlevo část černého boxu 10x10 metrů s užitečnými hracími automaty namísto hloupostí jako je čekárna apod. Příjemné každodenní dojíždění, díky ČD!

 


Fuzzy: údolí Botiče u Pitkovic, náhodná rotace;-)

...just another working day (FC10 screenshot)

 

...a zase ty industriální západy Slunce za sídlištěm Petrovice:)

 

Šumperk, 21. února 2009

 

Emauzy

 

The winner of "I hate my job", Prague, Charles Bridge, February 2009

 

...zase jeden hezký západ slunce v Uhříněvsi:)

Po dlouhé době jsem zavítal do Národní knihovny: vyzkoušet si vstup na OpenCard, a snad si i něco vypůjčit. V přepočtu za necelé tři dolary jsem získal vstup na rok. O znovu jsem si uvědomil, jaké to bylo, brouzdat se mezi regály knih, potkávat stejně zaujaté lidi, moci si odložit kabát v šatně a nepotit se v přecpaném knihkupectví. Náhodou jsem narazil na knížku od Pavla Šandy, a pak mi ze skladu za pár minut doručili i tu, kvůli které jsem sem přišel: Dietrich Bonhoeffer, "Na cestě ke svobodě: listy z vězení", které jsem slyšel čteny na Vltavě. Krásná plastika z knih, znekonečněná zrcadly. Ještě jsem se prošel mezi studovnami (kde si i pár človíčků z ulice jen tak četlo noviny) a pak hurá koupit si bílou modelovací hlínu, a pak do přecpaného pátečního Tesca, metra a vlaku. Kněz se špatně čte, když naproti na dvojsedačce rozkládá se sebou velmi zaujatý párek.
Krásná Uhříněves v záři odpoledního zimního slunce, troška sněhu, a v pokoji ještě hezky žluto a oranžovo. Vzpomínám, že knihovna v Hranicích byla nejdřívě v jednom z domů v podloubí, uvnitř byly vysoké příkré schody, pak se knižky přesunuly do domu na Pernštejnském náměstí, a nyní zase sídlí v budově radnice na náměstí.