What I like about my work?

While my physics analysis is still on data taken in 2011, my service/calibration project is for data of 2012, so I am enjoying both the luxury of an analysis of a well understood dataset as well as the excitement and surprises of the new data as it streams from the detector. It is this part when I find it essential to be here at CERN and share the compassion with other colleagues working on the same or similar project, discussing informally over coffees (and via many emails and, less excitingly, many meetings as well). Many projects and new ideas come from discussions between meetings or from random randez-vous with colleagues in the restaurant, office buildings or Cern cafeterias.

My physics projects include the analysis of pairs of top-antitop quarks produced in the ATLAS detector, born in proton-proton collisions provided by the LHC accelerator. Top quarks are so far and still the heaviest elementary particles, which (discovered in 1995 at Fermilab, USA) are becoming important background processes for searches for new physics beyond the Standard Model of the microcosm. Besides precisely measuring top quark properties and constraining theories describing the top-antitop final state, we are able to direct our colleagues on which model better describes our data in different corners of the phase space.

I enjoy working together with enthusiasts for the same goal, I like when we together learn and develop, see something new for the first time, understand how and why things work the way we see them. I like learning from clear-minded students and putting people together to create new opportunities and projects.

Kinderhangar

Ženeva, Palexpo, a jedna hala velikosti hangáru přeměněná na jedno obrovské kryté dětské hřiště, či spíše ansámbl nafukovacích hradů, trapolín a pro větší i motokárovou dráhu. To aby se děti trochu vyřádily po dnech strávených se špatně placenými přeopatrnými chůvami se špatnou francouzštinou, a rodiče, aby byli o víkendu s nimi, ale aby to zároveň nebylo příliš náročné, neb o dobrou práci je na volatilním ženevském pracovním trhu nouze a rodiče mají svého náročném týdnu taky až dost.
Hangár je jakousi jeskyní, kde si to všechno konečně hraje pohromadě, narozdíl od samoty vkusně zařízených Ikea bytů či pokusů o náhradu tlupy ve školkách a jeslích.

Vedle atrakcí jsou dlouhé stoly a lavice pro dětské narozeninové párty, kde si Ženevské rodiny nadělí další předražené plastové hračky z Číny, zatímco děti v utečeneckých táborech v Sýrii či Turecku mají jen jedno prádlo a potřebují deku za pár franků, aby mohly přečkat bez nemocí noci, kdy již venku mrzne. Po párty v hangáru se děti naloží do rodinných klimatizovaných supervozů a odvezou se do bezpečí dobrých čtvrtí.

Ano, tento text je trochu kýčovitě jedovatou a zbytečnou stížností na řád světa, a zase nic nezmění, ale tak se mi věci prostě občas jeví...

Dědeček a iPhone

"Sent from my iPhone".

Asi by tam rovnou mělo být "Sent from MY iPhone!" A ještě lépe, měla by tam být verze, aby každý věděl, že mám ten nejnovějši...Vynikající marketingová strategie založená na klasické staré dobré lidské závisti, a pocitu že jsme nějakým důvodem lepší, když příslušíme k nějaké módní skupině. Jen to zároveň značí, že musejí existovat i lidé z druhého břehu, takže to s tím margetingem zase nesmíme přehnat, no ale on i ten druhý břeh se díky tomu taky může cítit spešl, takže je to vlastně fšechno iOK.

"Co koupit dědečkovi k Vánocům?"

ptá se v reklamě nejedna firma (Vánoce jsou přece v supermarketech za rohem někdy hned po Velikonocích, že), a některé hned i nabízejí elegantní řešení v podobě online dotazníku, to asi že přemýšlet bolí, který vám pomůže, nejvíce zřejmě jak u této firmy utratit kapesné. Aha, takže Vánoce jsou o tom, co komu koupit, a už ne o tom, jak někoho obdarovat...To zase bude pod stromečky haldy elektronických krámů na půjčky, které budeme do roka vyhazovat, neboť přestanou fungovat, bude se prodávat nová verze, nebo prostě něco jiného, abychom byli neustále online, mohli se bavit, být ukrutně šťastni, nebýt otravní, a zejména nepřemýšlet o tom, co chceme v životě dělat, a kým doopravdy jsme nebo bychom chtěli býti. Místo knížky, rozhovoru, hry s dětmi či něžných chvilek máme každý na klíně nejaký ten tablet či tablet mini (zaplaťpánbu že vytlačily ten mor, televizi!), a můžeme si na sociálních sítích číst, co si dnes četli a viděli jiní, nebo můžeme pracovat či alespoň psát maily, být online i na procházce v parku, to zřejmě aby šéf viděl, jak jsme oddáni firmě...Time to get out, get some life?

Sent from myBrain

PS: Don't get me wrong, souhlasím s tím, že Apple způsobil úžasnou technologickou revoluci, kterou se ostatní různým stupněm úspěchu a spolehlivosti snaží následovat. Jen: jsme jako lidské bytosti připraveni na novou návykovou technologií dokážeme si obhájít naše vlastní já? Žárovka ukončila večerní hodinky povídání, televize zrušila tancovačky a kina, smartphony a walkmany oddělili lidi v dopravních prostředcích a na ulici, auta a parkoviště zabrala chodníky...netřeba zřejmě být příliš nostalgickými, ale...opravdu nám technoligie jen dává, a něco třeba i nebere, aniž bychom opravdu sami chtěli?

Podvečerní z předměstí

Ráno jsem se synkem doma, a pak v klubu batolat, kde se mne však nechce vzdát, a tak zůstávám, hrajeme si, a začínám pracovat na mailech až kolem jedenácté. Zato po obědě se nezastavím a na dvou projektech intenzivně pracuju až do půl osmé: kopírování dat pro sesterskou skupinu, dělení práce, porada přes videokonferenci, kontrala mezivýsledků, poslání obrázků kolegům ve skupině, odpovědi na pracovní maily, připomenutí, co nám má kdo poslat, úprava vyběrových kritérií v konfiguračních souborech, test a spuštění paralelních úloh, trocha programování, ladění, kompilace, kontrola starších poznámek, poznámky k prezentaci kolegy, do toho se objednávám do servisu a k lékaři a kávovník dávám zazimovat z dvora před kanceláří zase dovnitř. Trošku hektický den, každý takový být nemůže, ale aspoň se zase něco děje.

Večer, mží, tramvaj jede z Cernu do meyrinského předměstí Ženevy. Jedu na volejbal, a po dojíždění do práce každý den autem je cesta tramvají slast, že si ani nepotřebuju krátit dvě zastávky čtením.

V ulicích starší části voní těsto na pizzu, lidé si listují v smartmobilech na zastávkách, kostelík se tyčí na kopečku s pásem tramvajových kolejí. Ve sklepním okénku jedné tělocvičny zahlédnu kytarový kufr, a pak i muže hrajícího klasiku z not, vedlejší okno skrývá sukpinu violoncellistů, není však slyšet ani tón.

Před měsícem, když jsem poprvé hledal tělocvičnu, jsem narazil na mladíky v průchodu, zeptal jsem se, zda tam není vstup do sportoviště, ale oni, že tady jsou jen samí Íránci:)

Přes koleje je zase jiný svět, nákupní zóna, a nad hlavami přelétávají letadla z letiště Cointrin.

Jdu na trénig, začínám v tričku, co mám na sobě, stejně jich propotím další tři, kolečka, rozcvička, pinkání, smeče a pár her, pár záchran a smečů, taky pár zkažených míčů, bolavá záda a nohy, ale kopec legrace a neuvěřitelných situací, a pak už s kolegy autem zpátky domů do francouzkého městečka hned za hranicí, za spící rodinou.

Včera jsem nad krásnou jasnou oblohou litoval, že není čas vyjet na hory a dívat se na hvězdy z ticha a samoty. Ale s blízkými je stejně nejlépe, jen škoda, že si člověk občas večery kazí prací.

Summer 2012 as a Time Lapse

Můj projekt z léta 2010: Tribute to The Clocks by Coldplay Může třeba život někde jinde ve Vesmíru vnímat čas podobně?

Proč si už nechci nikdy koupi škodovku

Škoda Fabia 2002, 1.4 16V, z druhé ruky, AAA. Co se pokazilo, nebyly sice žádné vážné vady na motoru, ale doplňky, které byly velice nekvalitní a frustrující, a jejichž oprava v zahraničí byla velmi drahá. Výměnu svíček a cívky chápu, to se stává a je třeba. Ale pak přišly zablokované zadní dveře, nutná výměna celého mechanismu, spousta drahé práce. Pak odešel katalyzátor, plus doporučená výměna celého zhnilého výfuku. Přední tlumiče úplně odešly. A po dvou měsících se musely znovu doopravit (ale to bylo tím, že jsem nakoupil nekvalitní součástky). Obecně ale slabá stránka VW. Odvařil se motorek zadního stěrače, dosud neopraveno. Rozbilo se tlačítko okénka řidiče. Rádio hraje jen mono a padá v závěsu. Odlepil se držák nápoje. Při výstupu řidiče si daná osoba vždy přisedne páčku snižující sedadlo, a řidič tak v čase klesá níže a níže. Rozpadá se opěrka spolujezdce s tlačítky pro ovládání okénka. Do auta za deště teče, zřejmě gumové těsnění kolem dveří. Světlo v kabině se samo zapíná i když je v poloze svícení při otevřených dveřích, a tak jej musím mít neustále v poloze vypnuto, abych si nevybil baterku. Tu jsem taky musel mimochodem zcela vyměnit, neb nešlo nastartovat. Jednou na mýtném na dálnici se okénko zablokovalo ve stažené poloze nadobro, opět nutná výměna celého mechanismu. Převodovka má problém se zpátečkou. Občas se stane, že v plné rychlosti na frakci sekundy zcela vynechá záběr motoru, ale hned se zase vrátí. Škodovka je pro mne prostě nespolehlivá ve spoustě ohledů. Děkuji, už nechci.

Goodbye Firefox, Google, Xmarks, Linux...

First Xmarks break, don't work and suck. Trying Firefox sync is a disaster, pairing devices is a nightmare, and repeatedly, a device with smaller bookmark set rewrites the data on server, leading to bookmars loss. Trying some recovery with Xmarks, now reportedly working again, only hangs, crashes firefox. Finally I restore bookmarks locally manually and move on to Google Chrome. It's sync was at first slow and bookmarks not appear when I rebooted from linux to window. Linux sucks as well, BTW, of course. Escpecialy the wireless. As well as my HP laptop. Two-finger scroll works in Ubuntu only in Xfce, not in Gnome3. But back to the topic, although Chrome had some problems with features and login as well, and I did not see the sync working at first, it was only some glitch (maybe my wireless in linux:), later on other machines it works great! Happy again! But OMG, what is the century, really 21st?? Firefox is a fat beast, I removing it from all my desktop launchers, really. Now Google sucks as well, of course, e.g. by forwarding from Picasa to Google+ when I really do NOT want to. Google guys, why you always think that you know better than me what I really want?? Google doc just suck, too. After I could not access a document few months ago, I subscribed to some forum to get advice, had to get and recreate the doc, but ever since, google developpers bombard me every other day with a request to share that silly document to debug. I unsubscribed, shared once, but then gave up, and trying to write them all does not help, those idiots still bother me with the share request crap. No word of excuse. I tried to be polite at first. Then I was not anymore. Very bad customer support by google. No way I'll use your Drive ever. And the G+ is as entertaining as a grave. Email notifications never worked for me. Boy, I'd pay for browser/bookmark/cloud service, only if it ever worked!! Goodbye Google (although Chrome looks fine now:), Goodbye Firefox, Goodbye Linux... But what is left? Mac? With the silly keyboard w/o home/end/pgd/pgu keys?? With the philosphy you just have to follow and love ever after? My next try is Chrome and Dropbox. And maybe Android. Hm, so falling into Google the Big Brother again...

TimeLapsing

Obrázek co 10s, přibližně 1h reálného času. Začínám být závislý! Ale stále je hodně, co se učit... http://vimeo.com/48905204

Včera jsme byli na výšlapu nad Farges, celkově tak 600m převýšení, do 1600m n.m. Vtipný byl už začátek, kdy nás v serpentinách z boční uličky předbehli honáci a jejich krávy. Následně jsme se v koloně ploužili asi půl hodiny kravským krokem. Chyběla ani ne minutka. Jo, kdych byl býval předjel ten autobus...nebo kdyby slovenští kolegové byli včas na ranních srazech:) Hezky jsem s sebou tahal foťák, teleobjektiv, a stativ. K ničemu, bylo škaredě, skoro i těch fotek bylo škoda, natož time lapsing:) Druhý den v neděli měl být déšť, ale pohled z okna zase zavdával k důvodu k rozpuštění místní meteorologické stanice na dlažbu, po lehké snídani jsem se sbalil, a vyrážel jsem do slunečného dne, kde se nad Jurou pomalu přesouvala krásná bílá oblaka, ideální na timelapse. Z parkoviště na Thiocanu jsem vyběhl za 3/4h k chatě Narderan, cestou jsem našel v trávě na odpočívadle krásnou vývrtku ve tvaru lahve, ještě i s korkem, nechal jsem ji tam na vyzvednutí při sestupu. Na planině ve 1350m mi ale počasí přetalo přát, sluníčko se schovalo, a jediné legrační video je s lidmi, jak běhají jako mravenečci podél stezky. Když už jsem tu byl, rozhodl jsem se vydat až k vrcholku v 1717m, Le Reculet. Vítr a devět stupňů, ale mraky a mlha převalující se přes hřeben, a Mont Blanc v dálce mne zdrželi celou hodinu. Několik poučení: nefoťte na raw (příliš velké soubory), vždy dobře zaostřete (jeden lapse mám celý rozostřen), příliš neměňte scénu, a nezoomujte (ztráta zaostření). Lapse MtB jsem pokazil tím, že jsem byl na návětrné straně, fotoaparát a zoom objektiv se chvely, možná příliš lehký stativ, další lapse je příliš krátky, na dalším se nic neděje. Pak mi začaly docházet baterky, tělesná teplota i trpělivost, tak jsem to obrátil dolů. Cestou dolů potkávám kamzíky, jen pár metrů ode mne! Jestě že mám nasazen teleobjektiv, a na poslední síly baterek fotím, jak se pasou. Ale pak se objeví ještě jednou přímo nade mnou, a to už musím měnit baterku, odšroubovat battery pack...ale nakonec úspěšně, kamzíci lezou po skále. Chci sundat polarizační filtr (stejně už lehce prší) pro více světla do objektivu, a samozřejmě tak propásnu kamzičí skok:) A taky jsem nepřepl z JPEG na RAW. Sestupuji dále, a začne mi krásně pršet v lese, přepínám konečně RAW formát, a fotím něco z ruky i stativu. Krásné barvy, kontrast na vlhkých listech, mechu. Kapky na nevodotěsném objektivu mne ale vracejí do reality. Sestup s hůlkami a stativem je lehce výzva, a dvakrát sebou švihnu na kluzských kamenech a blátě, naštěstí bez újmy na zdraví či fotovybavení. Na parkovišti již lehce promoklý rád lezu do suchého trička a do auta. Zapomněl jsem si vyzvednout vývrtku. Ale zpátky už nejdu a mířím domů.

Silly Links

Nyan cat
Mr. Trololo
...and a hilarious parody;-)

Where did HP Folio 13 Laptop go wrong and well?

Mixed feelings:

i) Keyboard like Mac: and I desperately miss the pageUp/Down and Home/End. One of the most used keys for me when reading documents, editing...who's silly idea was to remove these?? I hate pressing Fn to get these from the arrow keys... OK, I know there is the 2-finger scroll, but does not always work in Linux.
ii) Touchpad is very unusual for a Unix/Windows guy like me, no middle click button, and right click does not work in linux. BUT as I discovered, middle and right clicks are well replaced by clicks with 1, 3 or 2 fingers (in this order), just like on a Mac;-) It works GREAT after all, HP! Touchpad is quite sensitive, but one does not have to click as hard on Mac, which I like.
iii) Integrated headphones/microphone jack is on the RIGHT, very inconvenient when using wired mouse, cables mix, I like headphones cable on the left anyhow.
iv) By default, the F-keys and Fn-accessed commands are swapped, but I used F-keys extensively, while Fn keys only time to time. Looks like anothe Mac-like feature, but disastrous for me. Luckily, can be changed in BIOS:)
v) Delete is where I had PgDn in Lenovo..very useful when navigating through emails...
vi) Display qulity OK for work and browsing, but I can see more then comfortably tiny grey pixel borders on white areas, and looking at my pictures, they seem as in bad quality, like printed in a newspaper.
vii) Installing linux was a nightmare, but this is unfortunately always the case linux...I need it for work, unfortunately. Problems with default backlight at minimum, wireless drivers before update, videoconferencing performance depends on the window manager, configurations lost, managers crash...Updates OK, though. But wireless often disconnecting while people around with Macs were OK. Damn, I don't wanna go for Mac, but all alternatives just don't work...

OK, some good things:

i) Can switch off touchpad in windows by a quick tap, can disable touchpad in linux while typing. Essential when typing, to avid the mouse jumping to different parts of texts or switching to other windows.
ii) Keyboard backlight, nice key touch.
iii) Very light and small, not quite like MacBookAir or Asus Zen, but good enough for me.
iv) Two-finger touchpad scrolling nice, but very innacurate (very sensitive)
v) Looks good, nice metallic feel.

Dalibor Nedbal 1980 -- 2012

S Daliborem jsme si naposledy napsali v červnu 2011, o fotografování a našich rodinách. Začátkem jara 2012 jsem mu napsal znovu, zda by nechtěl být oponentem diplomce mého studenta. S několikatýdenním zpožděním mi odpověděla jeho žena, že Dalibor na tom není zdravotně dobře. Špatné zprávy z okolí bohužel přibývaly, a i když jsem se bál nejhoršího, tak mne zpráva jeho ženy pozdě večer 15. května 2012 srazila na kolena: "Dalibor dnes večer zemřel." Poslední slovo jako by mi v uších smutně rezonovalo a znovu se ozývalo jako utichající hlas na hladině vody někde v temné jeskyni, kam vše beznadějně mizí do prázdna. Nesmyslná krutost náhody samozřemě nemá logiku, a po Daliborovi zde zůstávají kromě manželky také dvě malé dcerky, čtyř a dvouletá děvčátka. Stále nemohu uvěřit tomu, že mohl odejít v jednatřiceti letech. Stále si jej pamatuji, usměvavého a vždy dobře naladěného, jak mne zdravil na chodbě našeho pracoviště, naše obědy, diskuze o programování či jeho výklady o kosmickém záření, jeho PhD obhajobu. Ještě v létě přednášel na Astronomické expedici, a od října chystal novou přednášku pro zimní semestr... Ale hlavně tu kruci určitě chtěl dál být pro svou ženu, děti, rodinu... Slibný fyzik, průkopník částicové astrofyziky na MFF, fotograf, horolezec, táta, kamarád, i přes studia v Heidelbergu, řadu cen a objevů v rámci experimentu HESS stále skromný a vstřícný člověk. Okamžik, kdy snad člověk musí tvrdit, že Bůh neexistuje, anebo se jej naopak musí jít vydat hledat. Co jsem dělal, když Dalibor umíral? Jel jsem z práce na kole, zlobil jsem se z rozmařilosti, kdy mi zaměstnavatel poskytl laptop, který je k ničemu, přecpal jsem se jahody v čokoládě, dali jsme spát synka, má žena usnula, a já jsem zasedl k mailu... Chtěl jsem za něj hned ten večer zapálit svíčku. Asi jsem měl. Ale nevěděl jsem, zda by to vlastně nebylo jen prázdné gesto. Ani panáka jsem si nedal, to až pár dní později. Chtěl jsem přiletět z Cernu do Prahy na pohřeb, ale nikomu bych tím už nepomohl. O pár dní později na nočních shiftech na Atlasu toho teď trochu lituji. Asi jsem se s ním rozloučit potřeboval, ale už to nestihnu. Mám teď jakýsi surrealistický pocit, že tohle nějak není pravda a stalo se v nějakém paralelním vesmíru. Chvíli mi to asi ještě bude trvat a budu oscilovat mezi zoufalým pocitem marnosti a stoickou apatií z toho, že Dalibor doopravdy zemřel dne 15. května ve svých jednatřiceti letech.

Vzpomínkový obrázek:: Daliborovy zápisky z Indie:: Daliborovy fotky na fotoaparat.cz
.:Dalibor členem IAU in memoriam:: Cena M. Odehnala:: CV:: Dizertace Dalibor na Lidovky.cz (když hvězdy umírají mladé)::Dokument české televize:.

Co takhle si zainstalovat trochu Linuxu?

Nový HP Folio laptop, to aby mi fungoval videoconferencing. Jinak mé tři roky staré Lenovo naprosto super na práci, klávesnice, displej...Rozhodně jsem nechtěl Mac, ale ouha, HP Folio si na ně strašně hraje, a nemá PgUp/Down ani Home/End...doháje:) Tedy do díla s tím, co máme: vedle Windows nainstalovat Linux. Fedora? Debian? Ubuntu?
i) Zkusme Ubuntu 12.04 přes Windows installer wubi. Po instalaci...voila! -- Černá obrazovka, chybějící graphics drivery. Ubuntum web forum nepomáhá, neboť nomodeset jde nastavit jen v brubu, zatímco já mám stále windows loader, config file edit ve win nepomohl. No aspoň jsem se zaregistroval do fóra.
ii) Zkusme Fedoru, přes live USB creator vytvořeným na starém laptopu, ale nakonec vyměknu a nehrabu do partitions, navíc šlo jen v minimální grafice.
iii) Downgrade na Ubuntu 10.XX, wubi funguje, ale musím kompilovat ovladač wirelessky (tohle jsem považoval za minulost) a grafika je v nižším rozlišení, Intel ze zdrojáků kompilovat nehodlám, navíc strašně staré prostředí, a i když videoconferencing rámcově funguje, mám obavy o built-in mikrofon apod. Navíc zjišťuju, že mi v linuxu nefunguje prostřední tlačítko myši, jakožto současný stisk levého a pravého, pro kpírování, což používám pořád! S hrůzou zjišťuju, že tohle je problém a rys touch padu mého HP, a nefunguje ani ve Windows...to abych vrátil laptop výrobci...
iv) Zkusme opět Fedoru. Spousta pokusů o vytvoření LiveOS a boot (corrupted iso at boot), nakonec v graphics safe mode, ale instalátor Anaconda crachne na pokusu o repartitioning. Na live gparted nemám volnou flashku.
v) Ve Win vytvářím bootable Ubuntu 12, našel jsem na fóru, že to někomu na HP folio fungovalo. Zase black screen...ale počkat, ne, cosi tam je, ALE: na minimální jasnosti displeje, takže i měsíční světlo ruší, a nejde nic číst...takhle se v partitions raději nehrabat. Nakonec na fóru nacházím trik: edit boot line a použít boot> live-install acpi_backlight=vendor. Opravdu rok 2012??
vi) Trik funguje, mažu včerejší hrátky (pár hodin instalace, kompilací, googlení na shiftu) a instaluju na místo 20GB Windows rescue partition. Víc místa nepotřebuju, linux mám většinou jako terminál, žádná data na laptopech neskladuju. Na swap se neodvažuju použít Ubuntí partition resize, a tak to zkusme bez swapu, časem dodám jako file nebo vytvořím přes parted. Instalace: nekonečné čekání na "Downloading language packs, 00:00 remaining...". Restartuju, reinstaluju, naštěstí to jde rychleji. Win zdá se ještě žijou.
vii) Objevuju detailní stav instalace a možnost přeskočit language support. A je nainstalováno! Ale update se seká, neb wifi nepracuje dobře. Takže znovu blacklist wireless driverů a projistotu instalace nového. All is good. Až na to, že porád jsem v nižším rozlišení než je nativní...No, snad se to časem nějak vyřeší. Linux vypadá pěkně, vše snad funguje, od Javy, Acroread po Thunderbird a Skype či Flash.
Závěr: měl jsem si nechat jen starý laptop, a koupit si headset. HP Foli je hračka pro manažery, ale ne na práci a už vůbec ne Linux:) Oprava: právě jsem nainstaloval Xfce desktop, a je to paráda, grafika funguje po Ubuntu update, videoconferencing taky, terminal super, jen to prostřední tlačítko myši chybí, ale kopírovat mezi aplikacemi jde, jen tam kde mám na Lenovu PgUp mám nyní Delete, tak musím opatrně v Thunderbirdu:)

vJemy

Občas si představuji, jaké krásy zřejmě skýtá čeština pro cizince. Jen si vezměme základ JEM, a přidejme pár předpon, a kolik roztodivných významů můžeme získat!: vjem objem zájem nájem příjem nezájem přezájem A je slovo příjemnost od příjem? V objemu dnešních dat o to nemám zájem, zvláště když zjevně musím platit objemný nájem...

Výpisky z Her

MARKÉTA: "Všechno mne tak nějak podivně dusí -- ty beznadějné tváře v tramvaji -- ta věčná sháňka na ulicích -- to lidské křivení v úřadech a všude -- celková pustota života -- promiňte, vím, že je to hloupé, vždyť mě vůbec neznáte -- ale já skutečně nevěděla, za kým jiným bych šla ... -- S rodiči si nerozumím -- jsou to takoví maloměšťáci, co se pořád dívají na televizi -- chlapce nemám -- spolužáci mi připadají strašně povrchní -- "
LEOPOLD: "Máte pravdu v tom směru, že smysl života není ničím, co lze tak či onak tematizovat nebo verbalizovat a pak předat na způsob nějaké informace -- není to prostě nic předmětného, ale spíš jen jakýsi unikavý stav ducha -- o to unikavější, čím hlubší je jeho potřeba ... -- Na druhé straně je ovšem fakt ... že existuje určitý neverbální prostor interexitenciálního, v němž - a jedině v němž - se lze skrze prožitek přítomného dotýkat čehosi, co --"
(Václav Havel, Largo Desolato, 1984)

ZÁSTUPCE: "Pan primář vám to řekne sám. Já vás chci jenom v rychlosti poprosit, abyste měli rozum, snažili se ho pochopit a zbytečně mu neztěžovali už tak dost těžkou situaci. Všichni přece víme, že hlavou zeď neprorazíme -- nač tedy komplikovat život jiným i sobě! Myslím, že můžeme být rádi, že máme takového primáře, jakého máme, takže podpořit ho znamená vlastně podpořit sami sebe. Měli bychom si uvědomit, že v jádře mu jde o dobrou věc, že ani on není svým vlastním pánem a že tedy nemáme jinou alternativu, než přijmout aspoň tu minimální míru sebekázně, která je nezbytná k tomu, aby neměl on, náš ústav a tudíž i žádný z nás zbytečné problémy. Nejde ostatně o nic neobvyklého: určitá míra vnitřní disciplíny je přece v dnešním světě vyžadována všude a od každého! Věřím, že mi rozumíte a nebudete na mně chtít, abych vám říkal víc, než kolik jsem vám řekl a říci mohl. Jsme přece dospělí lidé, ne?"
(Václav Havel, Pokoušení, 1985)

FISTULA: "Milý pane, pravda přece není jen to, co si myslíme, ale i to, proč, komu a za jakých okolností to říkáme!"
(Václav Havel, Pokoušení, 1985)

Nefrankofonní

Haïku de Minuit
Distributeur à billet,
dis-moi, suis-je habillé...?

Že by...?
J'ai bu...?

Když jsem husy pásala
nervy jsem si drásala
a teď husy nepasu
parce que je n'ai pas su

Doug Moehs

It has been five years since Geoff Savage wrote the email about Doug's death, and I remember very vividly this picture of Doug and his 3-year old son in Fermi Today few months earlier the same year of 2007. I am still so much touched by knowing his little Eric lost his father so early. They seem so happy in the picture. Doug must have been a great man and a great father. I have not met him in person, but I was in Fermilab a lot during that year. I wished I could do something. He seems to be greatly missed. My thoughts to his family.
I remembered him after CDF and D0 experiments announced evidence for Higgs in H to bb channel yesterday; I remembered Fermilab, the prairie, my eternal melancholic walks there.
Doug lived in close-by Naperville.
Who has had the right to interrupt his family happiness..?

Let nad Grónskem a Buffinovým ostrovem Frankfurt - Calgary

V rámci letového zabíjení času jsem zhlédl dokumenty o hledání podmínek vhodných k životu ve Sluneční soustavě, záběry sond ukazovaly povrchy měsíců Jupiteru a Saturn Europa a Enceladus, pokryté ledem, a zřejmě s oceánem vody pod ním. Jupiterův vulkanický měsíc Io pokrytý lávoua žlutí síry.

Chvíli si procházím svoji prezentaci, čtu si kousek článku, píšu stránku do deníku.

Podle mapy, kde se letadlo právě nachází, míříme na Grónsko, a tak si připravuju foťák a objektivy. Sedím v uličče, ale pán přede mnou má u okénka volno, a pouští mne. Strhávám další lidi k pohledu dolů, jak mi cvaká závěrka. Chvíli je vidět i kruhová duha na řídkých mracích v dálce.

Máme štěstí, nulová oblačnost, a ze zamrzlého moře se objevuje pevnina s rozervanými sněhem pokrytými skalami.

Dechberoucí je ale i zamrzlý ledový oceán. Samořejmě že můžeme změřit a spočítat, že každý rok je statistické množství, šírka, délka a počet protínaní brázd mezi kry ledu stejné, ale každičký kousek té ledové země pod námi je jedinečný právě teď a v tuto chvíli, nikdy už znovu neuvidím preskliny, které mi připomínaly sfingu, ledniho medvěda, či tvář z profilu. Mimochodem, kam se hrabe moderní umění, tyhle struktury byly naprosto nádherné, vynořovaly se z pod křídla letadla, a i když se na ně nedalo kliknout, přiblížit si je, šlo myslím o slušnou interaktivní performanci. Vypadalo to jako film, jenž někdo kreslí tuší na roli bělostného krabatého papíru. Nejlepší technika, co jsem doposud viděl.

Slunce je nízko, a ledová pláň je spíše ve stínu, čas od času z ní ale vyvstávají špičky ledovců, které svítí v nažloutlém slunci, a vrhají dlouhé stíny po zamrzlé hladině.
Led je také pokryt drobnými úlomky ledu, sítí tmavých kanálů, občas jsou dvě ledové kry na sobě.
A kdo ví, co se děje na ledu, zda jsou tam medvědi, a pod ledem třeba spousta života, o kterém nic netuším. Chtěl bych tam dolů a projít se po pláních sněhu a ticha.

Stačí jen voda, sůl, vítr, slunce, a vznikají tak komplikované fraktální struktury na tolika různých rozměrových škálách, až se ani nechce věřit, že za vším je jen jednoduchý chmický vzorec H₂0. Tohle by žádná teorie nikdy nepředpověděla, ale možná, že jde podmínky nastavit v nějaké počítačové simulaci.

Medituji na bílými planinami, nepotřebuju kostel ani mešitu. Máme pod sebou úžasnou planetu, a člověk ani neví, zda místo na Zemí nepřelétá nad povrchem zamrzlých měšíců obřích planet.

Příchází pevnina, Baffinův ostrov, hory, ledovce, ale také nižší slunce a mraky.
Dovedl bych se z okénka dívat snad do nekonečna, ale vydržel jsem to jen do té doby, než mne ze světla a dehydratace rozbolela hlava.

Versoix

Versoix has been in the portfolio of every local photographer, so I had to give it a try myself as well;-) I was a bit late and arrived on the seen a week later after the initial formation, and had to fight all other people and photographers on the spot;-)
It was really a good luck, and all you needed is the ice, and few sunny moments (which were sparse).
I had no time to come back at sunrise/sunset, explore more around the port and woods on the shore...
Local people say this happens every 3 years or so, so let's wait a bit again, the ice might be melting this week;)
So, careful when parking at the Lake Geneva and make sure you have adequate insurance coverage for your audi;-)

Jeden den

Ráno mne budí chytrý mobil něco po půl osmé, malý synek už také začíná být aktivní, ospale vstávám z matrace na zemi a sleduju, jak se čile plazí ze dveří vstříc úžasným dobrodružstvím dalšího dne. Noc ušla, předchozí byla o kus náročnější, v rámci přípravy potomka na samostatnější uspávání. Maminka dospává nyní, zatímco synek na čtyřech šmejdí po bytě, dělá BUM balónem Hello Kitty, a já se snažím uvařit čaj a kávu. Na přebalování je ještě čas, malý by se příliš vzpouzel, nejdříve si musí trošku vyhrát, i když se mu ve spacím vaku špatně batolí. Na východě svítá za Mont Blancem, hřebeny Jury se bělají sněhem.
Snídám příliš studený jogurt a příliš horký čaj. Vstává i maminka, já nastupuju do sprchy a holím se. Venku trošku mrzlo, ale parkuju naštěstí přimo pod okny, a tak píšu na chat kolegovi, že vyrážím, a do auta nakládám půjčenou matraci, kterou mu po cestě vracím. Stíháme bránu do Cernu ještě před půl desátou, kdy zavírá, cestou se zastavuju v cernské poště pro balíček s kontaktními čočkami, a konečně do kanceláře, dnes už od rána myslím na to, jak upravit a předělat nějaké grafy. Jenže den začíná oranizačními emaily, faxem pro rezervaci hotelu na konferenci, pár oprav ve studentově diplomové práci, vyzvednutí článku pro kolegu na sekretariátu experimentu Atlas, další maily, načež volá údržbář, kterému jsem nahlásil únik vody pod umyvadlem na toaletách, a ve dvanáct místo obvyklého československého oběda mám meeting v pěti lidech u vedoucího jedné skupiny, jak zkombinovat výsledky a správně odhadnout systematickou chybu. Chytám se i nechytám, ale docela si ujasňujeme, co přesně potřebjeme udělat. Se statistickým expertem jdu na pozdní oběd, desert nechávám už jen na něm, a vracím se do kanceláře, mám však jen 45min do dalšího coffee meetingu ohledně naší fyzikální analýzy, a potom další videokonferenci, na kterou se připojuju od spolupracovníků v jejich kanceláři, načež diskutujeme o konkrétnch problémech v naší části analýzy. To už je pět odpoledne, a zpět ve své kanceláři se konečně dávám do pořádné práce, je třeba změnit kód programu tak, aby vykreslil kontrolní obrázky naší pozorovatelné veličiny pro několik různých extrémních hodnot počtu interakcí v rámci kolize dvou shluků protonů, stíhám se s radostí podívat na zajímavé průběhy křivek těsně před šestou, kdy už musím jet pro kolegu, jehož žena je u nás doma s ostatními kamarádkami a dětmi na jakési domácí herní skupině pro batolata.
Hosté odcházejí, a my se pouštíme střídavě do krmení potomka a přípravy večeře pro nás. Dnes naštěstí nekoupeme, a po dokrmení při Krtečkovi si jestě trochu pohrajeme s hračkami a kytarou, a po Kuřátku a obilí se jde kojit a spát. Výjimečně máme pár hodin na sebe, na sdílení zážitků z dne. Trocha úklidu, a zase přípravy na ráno a spánek, a úterý nám může přijít v ústrety:)

My Smartphone is Silly a Jiné zajímavosti

Můj telefon je občas chytřejší než já, občas se nepřipojí k emailu a ušetří mne tak záludných zpráv, čas od času musím emailový účet zcela smazat a znovu nastavit, neb telefon mne od nových informací občas zamýšlí ušetřit natrvalo.


Psaní poznámek psacím písmem prstem či speciálním perem je bohužel soft/hard-warově zřejmě ještě v plenkách, a tak si s sebou stále nosím papírový diář.

A to nemluvím o budíku, který má sice odklad, po jeho aktivaci však musím trpělivě čekat dalších pět minut na opětovné zazvonění alarmu, abych jej mohl utišit natrvalo, a nebudit spící rodinu; tohle bych s klasickým budíkem zvládl jedním stiskem, takhle si však mobil musím brát s sebou na ranní toaletu, a těšit se, že jednou třeba konečně doopravdy žbluňkne a já budu mít výmluvu kupit si jiný, zřejmě ještě chytřejší...

No určitě je taky chytřejší než rádio, u oběda či vlaku se u něj dá pěkne proflákat čas, že člověk ani přes zprávy neví, co vlastně jedl nebo kdo s ním by v kupé.

iNu, iAm not that iSmart.

A ještě jedna zpráva z kultury: V Čechách a na Moravě se bude tvořit!
(náledí)