Sunday, May 20, 2012

Dalibor Nedbal 1980 -- 2012

S Daliborem jsme si naposledy napsali v červnu 2011, o fotografování a našich rodinách. Začátkem jara 2012 jsem mu napsal znovu, zda by nechtěl být oponentem diplomce mého studenta. S několikatýdenním zpožděním mi odpověděla jeho žena, že Dalibor na tom není zdravotně dobře. Špatné zprávy z okolí bohužel přibývaly, a i když jsem se bál nejhoršího, tak mne zpráva jeho ženy pozdě večer 15. května 2012 srazila na kolena: "Dalibor dnes večer zemřel." Poslední slovo jako by mi v uších smutně rezonovalo a znovu se ozývalo jako utichající hlas na hladině vody někde v temné jeskyni, kam vše beznadějně mizí do prázdna. Nesmyslná krutost náhody samozřemě nemá logiku, a po Daliborovi zde zůstávají kromě manželky také dvě malé dcerky, čtyř a dvouletá děvčátka. Stále nemohu uvěřit tomu, že mohl odejít v jednatřiceti letech. Stále si jej pamatuji, usměvavého a vždy dobře naladěného, jak mne zdravil na chodbě našeho pracoviště, naše obědy, diskuze o programování či jeho výklady o kosmickém záření, jeho PhD obhajobu. Ještě v létě přednášel na Astronomické expedici, a od října chystal novou přednášku pro zimní semestr... Ale hlavně tu kruci určitě chtěl dál být pro svou ženu, děti, rodinu... Slibný fyzik, průkopník částicové astrofyziky na MFF, fotograf, horolezec, táta, kamarád, i přes studia v Heidelbergu, řadu cen a objevů v rámci experimentu HESS stále skromný a vstřícný člověk. Okamžik, kdy snad člověk musí tvrdit, že Bůh neexistuje, anebo se jej naopak musí jít vydat hledat. Co jsem dělal, když Dalibor umíral? Jel jsem z práce na kole, zlobil jsem se z rozmařilosti, kdy mi zaměstnavatel poskytl laptop, který je k ničemu, přecpal jsem se jahody v čokoládě, dali jsme spát synka, má žena usnula, a já jsem zasedl k mailu... Chtěl jsem za něj hned ten večer zapálit svíčku. Asi jsem měl. Ale nevěděl jsem, zda by to vlastně nebylo jen prázdné gesto. Ani panáka jsem si nedal, to až pár dní později. Chtěl jsem přiletět z Cernu do Prahy na pohřeb, ale nikomu bych tím už nepomohl. O pár dní později na nočních shiftech na Atlasu toho teď trochu lituji. Asi jsem se s ním rozloučit potřeboval, ale už to nestihnu. Mám teď jakýsi surrealistický pocit, že tohle nějak není pravda a stalo se v nějakém paralelním vesmíru. Chvíli mi to asi ještě bude trvat a budu oscilovat mezi zoufalým pocitem marnosti a stoickou apatií z toho, že Dalibor doopravdy zemřel dne 15. května ve svých jednatřiceti letech.

Vzpomínkový obrázek:: Daliborovy zápisky z Indie:: Daliborovy fotky na fotoaparat.cz
.:Dalibor členem IAU in memoriam:: Cena M. Odehnala:: CV:: Dizertace Dalibor na Lidovky.cz (když hvězdy umírají mladé)::Dokument české televize:.

No comments: