Monday, November 26, 2012

What I like about my work?


While my physics analysis is still on data taken in 2011, my service/calibration project is for data of 2012, so I am enjoying both the luxury of an analysis of a well understood dataset as well as the excitement and surprises of the new data as it streams from the detector. It is this part when I find it essential to be here at CERN and share the compassion with other colleagues working on the same or similar project, discussing informally over coffees (and via many emails and, less excitingly, many meetings as well). Many projects and new ideas come from discussions between meetings or from random randez-vous with colleagues in the restaurant, office buildings or Cern cafeterias.

My physics projects include the analysis of pairs of top-antitop quarks produced in the ATLAS detector, born in proton-proton collisions provided by the LHC accelerator. Top quarks are so far and still the heaviest elementary particles, which (discovered in 1995 at Fermilab, USA) are becoming important background processes for searches for new physics beyond the Standard Model of the microcosm. Besides precisely measuring top quark properties and constraining theories describing the top-antitop final state, we are able to direct our colleagues on which model better describes our data in different corners of the phase space.

I enjoy working together with enthusiasts for the same goal, I like when we together learn and develop, see something new for the first time, understand how and why things work the way we see them. I like learning from clear-minded students and putting people together to create new opportunities and projects.

Kinderhangar


Ženeva, Palexpo, a jedna hala velikosti hangáru přeměněná na jedno obrovské kryté dětské hřiště, či spíše ansámbl nafukovacích hradů, trapolín a pro větší i motokárovou dráhu. To aby se děti trochu vyřádily po dnech strávených se špatně placenými přeopatrnými chůvami se špatnou francouzštinou, a rodiče, aby byli o víkendu s nimi, ale aby to zároveň nebylo příliš náročné, neb o dobrou práci je na volatilním ženevském pracovním trhu nouze a rodiče mají svého náročném týdnu taky až dost.
Hangár je jakousi jeskyní, kde si to všechno konečně hraje pohromadě, narozdíl od samoty vkusně zařízených Ikea bytů či pokusů o náhradu tlupy ve školkách a jeslích.

Vedle atrakcí jsou dlouhé stoly a lavice pro dětské narozeninové párty, kde si Ženevské rodiny nadělí další předražené plastové hračky z Číny, zatímco děti v utečeneckých táborech v Sýrii či Turecku mají jen jedno prádlo a potřebují deku za pár franků, aby mohly přečkat bez nemocí noci, kdy již venku mrzne. Po párty v hangáru se děti naloží do rodinných klimatizovaných supervozů a odvezou se do bezpečí dobrých čtvrtí.

Ano, tento text je trochu kýčovitě jedovatou a zbytečnou stížností na řád světa, a zase nic nezmění, ale tak se mi věci prostě občas jeví...

Thursday, November 22, 2012

Dědeček a iPhone

"Sent from my iPhone".

Asi by tam rovnou mělo být "Sent from MY iPhone!" A ještě lépe, měla by tam být verze, aby každý věděl, že mám ten nejnovějši...Vynikající marketingová strategie založená na klasické staré dobré lidské závisti, a pocitu že jsme nějakým důvodem lepší, když příslušíme k nějaké módní skupině. Jen to zároveň značí, že musejí existovat i lidé z druhého břehu, takže to s tím margetingem zase nesmíme přehnat, no ale on i ten druhý břeh se díky tomu taky může cítit spešl, takže je to vlastně fšechno iOK.

"Co koupit dědečkovi k Vánocům?"

ptá se v reklamě nejedna firma (Vánoce jsou přece v supermarketech za rohem někdy hned po Velikonocích, že), a některé hned i nabízejí elegantní řešení v podobě online dotazníku, to asi že přemýšlet bolí, který vám pomůže, nejvíce zřejmě jak u této firmy utratit kapesné. Aha, takže Vánoce jsou o tom, co komu koupit, a už ne o tom, jak někoho obdarovat...To zase bude pod stromečky haldy elektronických krámů na půjčky, které budeme do roka vyhazovat, neboť přestanou fungovat, bude se prodávat nová verze, nebo prostě něco jiného, abychom byli neustále online, mohli se bavit, být ukrutně šťastni, nebýt otravní, a zejména nepřemýšlet o tom, co chceme v životě dělat, a kým doopravdy jsme nebo bychom chtěli býti. Místo knížky, rozhovoru, hry s dětmi či něžných chvilek máme každý na klíně nejaký ten tablet či tablet mini (zaplaťpánbu že vytlačily ten mor, televizi!), a můžeme si na sociálních sítích číst, co si dnes četli a viděli jiní, nebo můžeme pracovat či alespoň psát maily, být online i na procházce v parku, to zřejmě aby šéf viděl, jak jsme oddáni firmě...Time to get out, get some life?

Sent from myBrain

PS: Don't get me wrong, souhlasím s tím, že Apple způsobil úžasnou technologickou revoluci, kterou se ostatní různým stupněm úspěchu a spolehlivosti snaží následovat. Jen: jsme jako lidské bytosti připraveni na novou návykovou technologií dokážeme si obhájít naše vlastní já? Žárovka ukončila večerní hodinky povídání, televize zrušila tancovačky a kina, smartphony a walkmany oddělili lidi v dopravních prostředcích a na ulici, auta a parkoviště zabrala chodníky...netřeba zřejmě být příliš nostalgickými, ale...opravdu nám technoligie jen dává, a něco třeba i nebere, aniž bychom opravdu sami chtěli?