vJemy

Občas si představuji, jaké krásy zřejmě skýtá čeština pro cizince. Jen si vezměme základ JEM, a přidejme pár předpon, a kolik roztodivných významů můžeme získat!: vjem objem zájem nájem příjem nezájem přezájem A je slovo příjemnost od příjem? V objemu dnešních dat o to nemám zájem, zvláště když zjevně musím platit objemný nájem...

Výpisky z Her

MARKÉTA: "Všechno mne tak nějak podivně dusí -- ty beznadějné tváře v tramvaji -- ta věčná sháňka na ulicích -- to lidské křivení v úřadech a všude -- celková pustota života -- promiňte, vím, že je to hloupé, vždyť mě vůbec neznáte -- ale já skutečně nevěděla, za kým jiným bych šla ... -- S rodiči si nerozumím -- jsou to takoví maloměšťáci, co se pořád dívají na televizi -- chlapce nemám -- spolužáci mi připadají strašně povrchní -- "
LEOPOLD: "Máte pravdu v tom směru, že smysl života není ničím, co lze tak či onak tematizovat nebo verbalizovat a pak předat na způsob nějaké informace -- není to prostě nic předmětného, ale spíš jen jakýsi unikavý stav ducha -- o to unikavější, čím hlubší je jeho potřeba ... -- Na druhé straně je ovšem fakt ... že existuje určitý neverbální prostor interexitenciálního, v němž - a jedině v němž - se lze skrze prožitek přítomného dotýkat čehosi, co --"
(Václav Havel, Largo Desolato, 1984)

ZÁSTUPCE: "Pan primář vám to řekne sám. Já vás chci jenom v rychlosti poprosit, abyste měli rozum, snažili se ho pochopit a zbytečně mu neztěžovali už tak dost těžkou situaci. Všichni přece víme, že hlavou zeď neprorazíme -- nač tedy komplikovat život jiným i sobě! Myslím, že můžeme být rádi, že máme takového primáře, jakého máme, takže podpořit ho znamená vlastně podpořit sami sebe. Měli bychom si uvědomit, že v jádře mu jde o dobrou věc, že ani on není svým vlastním pánem a že tedy nemáme jinou alternativu, než přijmout aspoň tu minimální míru sebekázně, která je nezbytná k tomu, aby neměl on, náš ústav a tudíž i žádný z nás zbytečné problémy. Nejde ostatně o nic neobvyklého: určitá míra vnitřní disciplíny je přece v dnešním světě vyžadována všude a od každého! Věřím, že mi rozumíte a nebudete na mně chtít, abych vám říkal víc, než kolik jsem vám řekl a říci mohl. Jsme přece dospělí lidé, ne?"
(Václav Havel, Pokoušení, 1985)

FISTULA: "Milý pane, pravda přece není jen to, co si myslíme, ale i to, proč, komu a za jakých okolností to říkáme!"
(Václav Havel, Pokoušení, 1985)

Nefrankofonní

Haïku de Minuit
Distributeur à billet,
dis-moi, suis-je habillé...?

Že by...?
J'ai bu...?

Když jsem husy pásala
nervy jsem si drásala
a teď husy nepasu
parce que je n'ai pas su

Doug Moehs

It has been five years since Geoff Savage wrote the email about Doug's death, and I remember very vividly this picture of Doug and his 3-year old son in Fermi Today few months earlier the same year of 2007. I am still so much touched by knowing his little Eric lost his father so early. They seem so happy in the picture. Doug must have been a great man and a great father. I have not met him in person, but I was in Fermilab a lot during that year. I wished I could do something. He seems to be greatly missed. My thoughts to his family.
I remembered him after CDF and D0 experiments announced evidence for Higgs in H to bb channel yesterday; I remembered Fermilab, the prairie, my eternal melancholic walks there.
Doug lived in close-by Naperville.
Who has had the right to interrupt his family happiness..?

Let nad Grónskem a Buffinovým ostrovem Frankfurt - Calgary

V rámci letového zabíjení času jsem zhlédl dokumenty o hledání podmínek vhodných k životu ve Sluneční soustavě, záběry sond ukazovaly povrchy měsíců Jupiteru a Saturn Europa a Enceladus, pokryté ledem, a zřejmě s oceánem vody pod ním. Jupiterův vulkanický měsíc Io pokrytý lávoua žlutí síry.

Chvíli si procházím svoji prezentaci, čtu si kousek článku, píšu stránku do deníku.

Podle mapy, kde se letadlo právě nachází, míříme na Grónsko, a tak si připravuju foťák a objektivy. Sedím v uličče, ale pán přede mnou má u okénka volno, a pouští mne. Strhávám další lidi k pohledu dolů, jak mi cvaká závěrka. Chvíli je vidět i kruhová duha na řídkých mracích v dálce.

Máme štěstí, nulová oblačnost, a ze zamrzlého moře se objevuje pevnina s rozervanými sněhem pokrytými skalami.

Dechberoucí je ale i zamrzlý ledový oceán. Samořejmě že můžeme změřit a spočítat, že každý rok je statistické množství, šírka, délka a počet protínaní brázd mezi kry ledu stejné, ale každičký kousek té ledové země pod námi je jedinečný právě teď a v tuto chvíli, nikdy už znovu neuvidím preskliny, které mi připomínaly sfingu, ledniho medvěda, či tvář z profilu. Mimochodem, kam se hrabe moderní umění, tyhle struktury byly naprosto nádherné, vynořovaly se z pod křídla letadla, a i když se na ně nedalo kliknout, přiblížit si je, šlo myslím o slušnou interaktivní performanci. Vypadalo to jako film, jenž někdo kreslí tuší na roli bělostného krabatého papíru. Nejlepší technika, co jsem doposud viděl.

Slunce je nízko, a ledová pláň je spíše ve stínu, čas od času z ní ale vyvstávají špičky ledovců, které svítí v nažloutlém slunci, a vrhají dlouhé stíny po zamrzlé hladině.
Led je také pokryt drobnými úlomky ledu, sítí tmavých kanálů, občas jsou dvě ledové kry na sobě.
A kdo ví, co se děje na ledu, zda jsou tam medvědi, a pod ledem třeba spousta života, o kterém nic netuším. Chtěl bych tam dolů a projít se po pláních sněhu a ticha.

Stačí jen voda, sůl, vítr, slunce, a vznikají tak komplikované fraktální struktury na tolika různých rozměrových škálách, až se ani nechce věřit, že za vším je jen jednoduchý chmický vzorec H₂0. Tohle by žádná teorie nikdy nepředpověděla, ale možná, že jde podmínky nastavit v nějaké počítačové simulaci.

Medituji na bílými planinami, nepotřebuju kostel ani mešitu. Máme pod sebou úžasnou planetu, a člověk ani neví, zda místo na Zemí nepřelétá nad povrchem zamrzlých měšíců obřích planet.

Příchází pevnina, Baffinův ostrov, hory, ledovce, ale také nižší slunce a mraky.
Dovedl bych se z okénka dívat snad do nekonečna, ale vydržel jsem to jen do té doby, než mne ze světla a dehydratace rozbolela hlava.

Versoix

Versoix has been in the portfolio of every local photographer, so I had to give it a try myself as well;-) I was a bit late and arrived on the seen a week later after the initial formation, and had to fight all other people and photographers on the spot;-)
It was really a good luck, and all you needed is the ice, and few sunny moments (which were sparse).
I had no time to come back at sunrise/sunset, explore more around the port and woods on the shore...
Local people say this happens every 3 years or so, so let's wait a bit again, the ice might be melting this week;)
So, careful when parking at the Lake Geneva and make sure you have adequate insurance coverage for your audi;-)

Jeden den

Ráno mne budí chytrý mobil něco po půl osmé, malý synek už také začíná být aktivní, ospale vstávám z matrace na zemi a sleduju, jak se čile plazí ze dveří vstříc úžasným dobrodružstvím dalšího dne. Noc ušla, předchozí byla o kus náročnější, v rámci přípravy potomka na samostatnější uspávání. Maminka dospává nyní, zatímco synek na čtyřech šmejdí po bytě, dělá BUM balónem Hello Kitty, a já se snažím uvařit čaj a kávu. Na přebalování je ještě čas, malý by se příliš vzpouzel, nejdříve si musí trošku vyhrát, i když se mu ve spacím vaku špatně batolí. Na východě svítá za Mont Blancem, hřebeny Jury se bělají sněhem.
Snídám příliš studený jogurt a příliš horký čaj. Vstává i maminka, já nastupuju do sprchy a holím se. Venku trošku mrzlo, ale parkuju naštěstí přimo pod okny, a tak píšu na chat kolegovi, že vyrážím, a do auta nakládám půjčenou matraci, kterou mu po cestě vracím. Stíháme bránu do Cernu ještě před půl desátou, kdy zavírá, cestou se zastavuju v cernské poště pro balíček s kontaktními čočkami, a konečně do kanceláře, dnes už od rána myslím na to, jak upravit a předělat nějaké grafy. Jenže den začíná oranizačními emaily, faxem pro rezervaci hotelu na konferenci, pár oprav ve studentově diplomové práci, vyzvednutí článku pro kolegu na sekretariátu experimentu Atlas, další maily, načež volá údržbář, kterému jsem nahlásil únik vody pod umyvadlem na toaletách, a ve dvanáct místo obvyklého československého oběda mám meeting v pěti lidech u vedoucího jedné skupiny, jak zkombinovat výsledky a správně odhadnout systematickou chybu. Chytám se i nechytám, ale docela si ujasňujeme, co přesně potřebjeme udělat. Se statistickým expertem jdu na pozdní oběd, desert nechávám už jen na něm, a vracím se do kanceláře, mám však jen 45min do dalšího coffee meetingu ohledně naší fyzikální analýzy, a potom další videokonferenci, na kterou se připojuju od spolupracovníků v jejich kanceláři, načež diskutujeme o konkrétnch problémech v naší části analýzy. To už je pět odpoledne, a zpět ve své kanceláři se konečně dávám do pořádné práce, je třeba změnit kód programu tak, aby vykreslil kontrolní obrázky naší pozorovatelné veličiny pro několik různých extrémních hodnot počtu interakcí v rámci kolize dvou shluků protonů, stíhám se s radostí podívat na zajímavé průběhy křivek těsně před šestou, kdy už musím jet pro kolegu, jehož žena je u nás doma s ostatními kamarádkami a dětmi na jakési domácí herní skupině pro batolata.
Hosté odcházejí, a my se pouštíme střídavě do krmení potomka a přípravy večeře pro nás. Dnes naštěstí nekoupeme, a po dokrmení při Krtečkovi si jestě trochu pohrajeme s hračkami a kytarou, a po Kuřátku a obilí se jde kojit a spát. Výjimečně máme pár hodin na sebe, na sdílení zážitků z dne. Trocha úklidu, a zase přípravy na ráno a spánek, a úterý nám může přijít v ústrety:)