Pan doktor Veselý

Asi před měsícem jsem si zašel na svou oblíbenou polikliniku na krční. "Pan doktor tu není." "Dnes neordinuje?" "Ne, on zemřel..." Studená sprcha. Ještě před pár dny jsem jej viděl na chodbách, svým trošku kyselým výrazem zval pacienty do ordinace, a vždy se se mnou loučil slovy: "Nebojte, to vyléčíme!". Je to zvláštní pocit, že jej už nikdy neuvidím. V ordinaci mi dával k nahlédnutí knížky, které používal, a podle kterých se zčásti asi spoustu věcí v Německu naučil. Trošku od rány, ale přímý, rozhodný a s jasným cílem: pomoci paciantovi a člověku. Hledal jsem někde fotografii pana Jaroslava Veselého, ale našel jsem jen odkaz na webu, kde jej nějaká pacientka kritizovala, shodou okolností právě v den, kdy zemřel. Je mi po něm smutno, po něm i za něj, bylo mu jen dvaapadesát. Čest jeho památce.