Já na tom dělám...

Oprava fasády v Tróji

Pan doktor Veselý

Asi před měsícem jsem si zašel na svou oblíbenou polikliniku na krční. "Pan doktor tu není." "Dnes neordinuje?" "Ne, on zemřel..." Studená sprcha. Ještě před pár dny jsem jej viděl na chodbách, svým trošku kyselým výrazem zval pacienty do ordinace, a vždy se se mnou loučil slovy: "Nebojte, to vyléčíme!". Je to zvláštní pocit, že jej už nikdy neuvidím. V ordinaci mi dával k nahlédnutí knížky, které používal, a podle kterých se zčásti asi spoustu věcí v Německu naučil. Trošku od rány, ale přímý, rozhodný a s jasným cílem: pomoci paciantovi a člověku. Hledal jsem někde fotografii pana Jaroslava Veselého, ale našel jsem jen odkaz na webu, kde jej nějaká pacientka kritizovala, shodou okolností právě v den, kdy zemřel. Je mi po něm smutno, po něm i za něj, bylo mu jen dvaapadesát. Čest jeho památce.

Praha, Muzejní noc 2009 

Rotation II

 

Prague muzeum night, June 20th 2009, Viničná ulice, waiting for the Muzeum of Human.

Vejce a my

Kdo háže vejci po komkoli, nevyjadřuje svým aktem malost jeho, nýbrž malost svou, neb bojuje proti jeho neslušnosti neslušností jinou. Dokud lidé sami budou nízcí a chovat se jako na fotbale, bude stejná i naše politická scéna. Kdo z nás by si po sobě nechal za své chyby třeba v práci házet vejci? Jak by se komukoli líbilo, kdyby se po něm lidé vozili ze sportu a pro dobrý pocit odplaty a falešného povyšování? Ale my si zřejmě raději dále budeme dupat po bábovičkách.
Ten, jenž rozhodně není stoupencem strany, jejíž člen byl hlavním terčem, a jenž také před lety jednou vejcem hodil a ví, že to nic nevyřešilo.