59 min

...aneb: 10km za 59 minut. A pro koho je to čas směšně dlouhý, ať směle nečte dál. Ostatní snad příliš nezklamu:) Olomoucký půlmaraton, přesněji první úsek štafety 10+11km, můj první ročník, a doufám, že ne poslední. Předně, jaksi jsem nestihl natrénovat, jak jsem chtěl. Ráno si voláme s Liborem, má běžet zbylých 11km do výsledného půlmaratonu. Že kašle, což je fajn, protože mne bolí v krku, a tuhnou mi lýtka ještě z toho, jak jsem předevčírem ještě v CERNu šel v 6 ráno tréningově s Honzou 900m převýšení na Le Reculet. Super zajímavý den strávený na Veletrhu vědy UP v Korunní pevnůstce, oběd v Šantovce, na Flóru na registraci, domů na šlofíka, a hurá na start. Nacpané náměstí, běžci s hrdými vítěznými tričky běhů od Zlína po Aš, holka v super duper high tech ponožkách a cigárem v koutku. Kočárky, foťáky, hudba, moderátor excitátor. Rozhovory v průvodci, jak všichni běhají, že je to nejpřirozenější pohyb (nechápu, jak mohli zapomenout na reprodukční pohyby...). Ale co, nejsme tu pro zdraví, ale z hecu, že. Vyhrát a zřídit se, podívejte se na machry kolem sebe. S osm let starýma trepkama, v kterých jsem běžel Chicago Half vypadám dost ošumtěle. Nojo, už jsem taťka. Ještě vystát frontu na toi-toiku, když do startu zbývalo sotva deset minut, a hopkání v davu, než TO vypukne. Klusám, první dva kilometry za 12 minut, a vyjeveně koukám, že si tempo držím i po zbytek trati. Dívky na rescue stanovištích si přímo říkaly o to, abych začal simulovat zástavu dechu a nechal se zachraňovat. Ale myšlenka na Libora na předávce na desátém kilometru mne hnala dál. Na osmém jsem si dovolil do toho šlápnout (pocitově, což v realitě znamenalo, že jsem nezpomalil). Vyhlížení rodiny na devátém bylo marné, asi počítali, že táta bude pomalejší. Jako Libor to měl na předávce asi dobře vymyšlené, stál někde ve předu, škoda, že jsem ho minul, a pak ani mé zběsilé pobíhání sem a tam a ani jeho vyvolávání organizátorkou do mikrofonu nějak nepomáhalo. No ale nakonec jsme na předávce ztratili jen 3 minuty, tj. asi 4% času. To snad jde. Chvíli jsem si pak s ním dal ještě klusa, čímž jsem si natáhl lýtko, a kulhavým během jsem se šel podívat zpět do parku, zda tam ještě nefandí rodina. Jak jsem se později dozvěděl, můj potomek však doma byl dělal nehorázné kraviny, čímž si chudák vysloužil výchovného zaracha, a to už k všeobecné lítosti. Ale celkově super akce, uběhl jsem, jak co jsem chtěl, a za rok zas! Nakonec se i má žena prošla, a na náměstí mi vyzvedla batoh z úschovy, zatímco unavené děti už spaly, medajle nedajle pro synka počká na ráno.

Sestdecko

Aneb: Ty vle ty mas sestdecko? V lese se kolem krku prichazejiciho chlapka s manzelkou rysuje zluty pruh Nikonu, tak takovy clovek smozrejme pro naseho majitele Canon 6D ani nestoji za pohled do oci natoz za pozdrav. Potka-li vsak nas sestdeckar Canonistu, hned zbystri: Ma na popruhu vysite cislo, znacici vyssi radu? Ne? Takze ma nejaky no-name low-end APS-C sensor (a co na tom, ze s nim umi fotky jako Buh), mozna 650D nebo tak neco. Aha, ze tedy 70D, nojo, pokrocila rada, s 7D bych se na nej mozna usmal. Stejne, takze ani nema fullframe? Mozna ze stoji za prezirave chapajici usmev? Anebo, sakra, ma cerveny prouzek a tedy L objektiv? Ha, jen nejaky EF-S nebo snad non-L? Nedejboze Sigma ci Tamron, dovolte abych se zasmal... No ale snad nema taky sestdecko...? Tohle vsechno je vpohode, dokud nas sestdeckar nepotka nekoho s 5DMkIII nebo s 1Dx...pak jen smutne kouka na cizaka s fotakem v cene mensiho auta.

Autodebilismus

Auto přináší nejednu skvostnou slast, ale zejména jednoduché řešení situací kladených provozem, narozdíl od složitých situací kladených životem a prací. Vlastně je to takový tetris, psychology již dávno odhalzený jako silně návyková aktivita. Něco jako neustálé uklízení bytu. Stále je co úspěšně řešit a blaženost neustává, neb přicházejí jen stejné problémy. Narozdíl od té zprávy pro šéfa, co mi visí ve věcech k dodělání už týden. Krásné přímočaré situace narozdíl od výchovy dětí, rozhodování kdo si začal dřív. Žádné dlouhodobé výhledy, plány, where you see yourself proffesionally in next 5 years or any shift like that... A jako bonus adrenalin, posit lovu a kontrola nad silným strojem a možnost dominovat, předhonit, vyhrát... Uhmmmm...

Olomoucké kořínky

Olomouc. Státní vědecká knihovna, kam jsem jezdil před sedmnácti lety (jaj, to už je skoro jeden dospělý věk!) jako gymnazista v roce 1997 čerpat materiály pro seminární práci z fyziky (a jisté dívčině též cokoli k referátu z leukémie, ale zalekla se angličtiny článku, který jsem našel, a mne ostatně také). Vzpomínám si na trestný referát z Dostojevského, pro který jsem strávil odpoledne výpisky naštěstí jen v hranické knihovně. Nakonec jsem kvůli němu nemusel být čtvrtletně zkoušen. Dnes bych do noci jen cosi googlil, a pokud bych nenašel rovnou zpracovaný referát, obšlehl bych wikinu. V Olomouci jsem si koupil svou první a zatím jedinou grafickou kalkulačku Casio, která funguje dodnes. Bloudil jsem městem a řekou tramvají, občas jsme sem jezdili z gymnázia autobusem za divadlem. Dnes v mrazivém lednovém dnu cestou do lesní školky pro synka u Velkého Týnce vidím u cesty směrovku 8km na Tršice. Tam žila má babička, narodila se v porodnici v Olomouci, a na Svatý kopeček jim otec občas zapřáhl bryčku. Jak asi trávili na hospodářství zimu před těmi 80 lety, kdy se narodila? Lesní školka. Návrat pod stromy, hlásá. A nelze než souhlasit. Vždyť misto aby se děti ráchaly v potoce, platíme si víkendy v aquaparku, místo aby se motaly kolem zvířat na dvorku, jezdíme na permanentky do ZOO a místo šplhání po stromech chodíme na herní skupiny či do lanových center. Místo na trhu sháníme potraviny v marketech, a přijde nám normální chtít mít denně španělská rajčátka v salátu. Místo zvěře lovíme slevy v letácích.

Znamení doby

Kdysi byla znamením síly, na odiv hrdě predstavována, šavle, zdobená dýka, maršálský klobouk, kolt či jiná zbraň. Postupně se zbraň přetavila v masivní hodinky, zdobené, vojenské, s mnoha kolečky, ručičkami a drahými kameny. Následně kůň se změnil v auto, a tak dále a podobně. Nedávno jsem viděl muže pohrávat si se smartphonem v koženém překlápěcím obalu gestem, které vskutku velmi připomínalo tasení koltu a jeho frajerské otočení kolem kohoutku. Ten pocit jistoty a kontroly, něčeho v ruce...Vždyť co jiného má dnes vzbudit patřičný dojem, že muž tím pravým alfa, než když dokonale vládne všemi naditými funkcemi chytré hračičky, přes kterou neustále a hravě kontroluje vše od aktuálního stavu Dow Jones indexu po aktuální GPS polohu dětí a výsledků fotbalu. A jak je velký a výkonnný Tvůj stroj? Můj má větší displej a nadupanější procesor, skolím s ním více mamutů, takže v souboji o tu kočku u baru seš jasnej looser ty!

MZ vs. KS

Pro mne KS nema duvod, proc funkce zneuzit, zatimco o MZ to rici nemohu. A i kdyz je mu mene rozumet, tak je pro mne bezuhonnost a nezavislost dulezitejsi. KS je pro mne nezavisly v tom, ze nepotrebuje penize, evidentne kandidovat nemusel, zatimco Zeman se tam zene se svymi vlastnimi umysly:) Mame se docela slusne, vsichni jsme vzdelani, mame zahranicni zkusenost. Predpokladam, ze tohle chceme i pro nase deti. Je pro vas zarukou techto svobod MZ nebo KS? Ignorujete-li volby, tak nechavate nahode i budoucnost vasich deti. literally;-) Nechat vse jen na medialnim odrazu CT ci tiskovych zprav Hradu, nediskutovat, a nechat to na vetsine, ktera voli zkratkovite a dle zakladnich instinktu ve zmyslu "MZ je v telce takovy ranar sprostacek, a KS je ten divnej nemec" je podle mne smutne. Samozrejme ze kazdy ma pravo na nazor a nikdo by nikoho nemel nutit. Ale poukazovat k zamysleni ci jinemu pohledu je dle mne OK. Mne akorat prijde smutne a typicky ceske, kdys se z neceho jineho a zvlastniho dela vada a problem, misto aby to bylo treba brano jako zajimavost a mozny prinos, a vytahovani teto skutecnosti mi prijde lehce ucelove. Kamaradka na fb: "Je to jen formální postavička a ač vliv výsledku na budoucnost národa bude minimální, můj pohled na národ je ovlivněn značně. Mrzí mě, že nejsme schopni zbavit se cejchu minulosti. Že Češi nemají odvahu zkusit novou cestu, byť právě volba prezidenta jakožto formálního představitele s nevelkými pravomocemi by byla pro první pokus o změnu dle mého idální. Převážná většina mladých lidí z mého okolí nevolila Miloše Zemana, protože pro ně je představitelem lži, podvodu, arogance, kariérismu, ..., a to i přesto, že většina z nich si jeho aféry příliš nepamatuje a ke konkrétním informacím se dostali z vlastní iniciativy. O to více je mi smutno z toho, že většina z těch, kteří Zemanovu politiku znechuceně prožívali v přímém přenosu, jsou po deseti letech ochotni a schopni mávnout rukou a z nejrůžnějších malicherných důvodů si vyvolit tohoto člověka za svého nejvyššího reprezentanta."

What I like about my work?

While my physics analysis is still on data taken in 2011, my service/calibration project is for data of 2012, so I am enjoying both the luxury of an analysis of a well understood dataset as well as the excitement and surprises of the new data as it streams from the detector. It is this part when I find it essential to be here at CERN and share the compassion with other colleagues working on the same or similar project, discussing informally over coffees (and via many emails and, less excitingly, many meetings as well). Many projects and new ideas come from discussions between meetings or from random randez-vous with colleagues in the restaurant, office buildings or Cern cafeterias.

My physics projects include the analysis of pairs of top-antitop quarks produced in the ATLAS detector, born in proton-proton collisions provided by the LHC accelerator. Top quarks are so far and still the heaviest elementary particles, which (discovered in 1995 at Fermilab, USA) are becoming important background processes for searches for new physics beyond the Standard Model of the microcosm. Besides precisely measuring top quark properties and constraining theories describing the top-antitop final state, we are able to direct our colleagues on which model better describes our data in different corners of the phase space.

I enjoy working together with enthusiasts for the same goal, I like when we together learn and develop, see something new for the first time, understand how and why things work the way we see them. I like learning from clear-minded students and putting people together to create new opportunities and projects.