Znáte to, celý takt akordu Cdur rytmem "pionýrák", a pak ta slastná C7: všichni už víme, co přijde, víme to, ten takt je snad nekonečný, ale tak konejšivý, hovíme si v blaženém očekávání tolik chtěného refrénu na subdominantním F, refrénu který najisto přijde, a jehož slova konečně známe úplně všichni; ve kterém spojíme sílu našich hlasů v kolektivním unisonu, ba snad dnes třeba i v terciích, a slova a tóny písně se nám přelijí přes okraje našich duší... Ach to teplo táborových ohňů!
(C7 proto zásadně nehraju. Maximálně tak C9.)
No comments:
Post a Comment